Proč....
Sedím tiše v pokoji, poslouchám píseň, kterou miluji, ale také nenávidím. Jde to vůbec? Nemůžu si pomoct, polykám slzy, už ne, nesmím plakat, ale při téhle písničce to jinak nejde. Ještě teď ho vidím před očima. Ublížil mně. Snažím se na něj zapomenout, ale nejde to. Proč je to takové těžké. Kamarádka Alena mi říkala, že to bude těžké. Těžké zapomenout. Zapomenout na ty úsměvy...
Když jsem ho před rokem a půl viděla, věděla jsem, že on je ten pravý. Věděla jsem to od první chvíle. Jestli věřím na lásku na první pohled? Ano, věřím a o to víc mě teď bolí zapomenout, protože on, Daniel, byl mou láskou na první pohled. Na pravou lásku se prý nezapomíná, ale já zapomenout musím, protože musím jít dál. Nemůžu se dál trápit, nejde to, už jsem pro něj vyplakala tolik slz, že nemám sílu na další. Proč to udělal, vlastně stále dělá? Před okolním světem se snažím vypadat vesele, ale uvnitř jsem smutná. Nedávám to na sobě znát, jen má kamarádka Alena ví, jak na tom jsem. Už k němu víc nepromluvím, ať se děje, co se děje. Prostě to nedokážu. Musím zapomenout na vše, co se mi s ním přihodilo. Na vše dobré i špatné. Na všechny naše rozmluvy, úsměvy, na vše. Stále ho miluji a také vím, že ho nějaký ten čas milovat budu, možná navždy (love forever). Ale tuhle část musím u sebe zavřít do škatulky na desatero zámků a nechat nedotčenou. Když si vzpomenu, jak jsem ho utěšovala, když se s ním jeho bývalka rozcházela a on mě pak normálně ignoroval, je mi smutně. Už nikdy to nebude takové jako dřív. Teď už ne, po tom všem. Proč jen ho nenávidím. Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost. Není mi lhostejný, ještě ne, možná nikdy nebude, ale o to víc jej za to nenávidím. Už nedokážu plakat, prostě to musím překonat a nikdo mě s tím nepomůže, je to jen ve mně samotné, musím se s tím vypořádat sama. Tolikrát jsem si představovala nás dva spolu a ty jsi ty sny zkazil. Už o tom ani nemůžu snít. Dávám si jen jednu otázku. Proč jsi to udělal? Odpověď se nikdy nedozvím. Možná bychom mohli být přátelé, ale musel by ses hodně snažit. Ale přátelství mezi klukem a holkou neexistuje, vždy je tam něco víc. Takže přátelé také být nemůžeme, protože já se nemůžu přátelit s někým, koho miluji. Nejde to. Asi bude nejlepší tě dál považovat jen za spolužáka, jinak to nejde a nepůjde. Sbohem má love forever. Vždy tě budu milovat.