Láska přichází v každý čas
„Malá láska, když není opětovaná, se změní v přátelství, velká v nenávist,“ čtu si tenhle citát a chce se mi plakat. Nenávidím jej za to, jak se zachoval. Hned se mi vybaví další citát: „Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.“ To už nevydržím a rozpláču se. Slzy mi stékají po obličeji, neotírám si je, nechávám je kanout do klína. Věřila jsem, že se zachová normálně, ale opak je pravdou. Už nemůžeme být přátelé jako dřív. Zvoní zvonek. Přišla kámoška, abych s ní jela na pizzu. Přemlouvá mě, nemůžu se zavírat před světem. Nakonec se nechám přemluvit a jedu. Jdeme pomalu, kamarádka mi vykládá veselou historku, nesměji se, nemůžu. Všimne si toho a říká: „Nemůžeš ovlivnit k čemu došlo, už to nejde změnit. Buď mu odpusť a buďte přátelé nebo ho nech, ale hlavně se netrap. Nestojí ti za to.“ „Já vím, ale to nejde. Ne, představ si to, někomu řekneš, že ho miluješ a že se ti líbí a on ti na to nic neřekne a pak tě podvede s holkou, se kterou jsi se dříve bavila. Přijde ti to normální? A ještě by to udělal v jeden den, během dvou hodin,“ odpovídám jí. „Není to normální, asi bych byla taky nešťastná jako ty, ale prostě alespoň před ním bych vypadala vesele. Pojď třeba sem,“ vede mě dovnitř. Zrak mi padne na skupinku kluků. A zase motýli v břiše, slzy v očích. Vidím jej, jak se baví. „Pojď pryč, já tu nechci být.“ „Zkus to překonat, nedívej se tam,“ odpovídá mě a vede dál ke stolu. Cítím jeho pohled. Nedívám se na něj, nemůžu, nechci, aby viděl mou tvář. S kamarádkou si objednáme, o něčem se bavíme. Naštěstí za chvíli kluci odejdou, oddechnu si. Kamarádka se na mě usměje a tím mě podpoří. Jsem jí za všechno vděčná. Po vynikající pizze už jdeme na nádraží, máme docela čas. Přijdeme na nádraží a zase ho vidím. Tentokrát neodolám a podívám se do jeho čokoládově hnědých očí. Má smutný pohled. „Víš v co doufám?“ zeptám se kamarádky a ona jen zakroutí hlavou, tak pokračuji: „Aby za mnou přišel a pokusil se mě omluvit nebo něco na ten způsob, sice nevím jestli bych tu omluvu přijala ale i tak, by to mohl udělat.“ „ Co ty víš, třeba přijde, u něj nikdy nevíš.“ Vlaky již přijíždí. On však do něj nenastupuje, o co mu jde? S kamarádkou jdeme do vlaku a čekáme až se rozjede ku domovu. Slyšíme hvizd píšťalky, vlak se rozjíždí. Vidím, jak se blížíme k našemu městečku. Vlak zastavuje, vystupuji. Jak je mým zvykem, ohlédnu se po vystupujících a jdou na mě mdloby. Kamarádka si jej taky všimne, říká mě, abych šla a nedívala se na něj, ale já nemůžu. Možná, že jsem čekala právě na tohle, nevím. Sedne si na lavičky, asi bych měla jít za ním, kamarádce řeknu, ať jde klidně domů, že já za chvíli taky půjdu. Jdu za ním, sednu si vedle něj, chvíli je ticho. Pak to nevydržím a zeptám se: „Ahoj, co tě vede do těchto končin?“ Podívá se na mě smutně, asi se brzy rozpláču, a odpoví mě: „Ahoj, no musel jsem přijet, protože jsem udělal blbost, no a chci ji napravit, ale nevím, kde ta holka bydlí. Vím, že jsem jí ublížil a chtěl bych to napravit. Vím, že to byla blbost. Už bych to neudělal, no a teď mě sužuje vzpomínka na její smutný obličej a je mi to hrozně líto. Chtěl bych být víc než kamarád, ale ona asi nechce být ani kamarádkou, natož přítelkyní.“ Podívám se na něj a zeptám se: „A na to jsi přišel jak?“ On se na mě udiveně podívá a ptá se: „Na co?“ Já se mu už nedokážu dívat do očí, odvrátím se a říkám: „No, že by tou přítelkyní být nechtěla. To ona ti řekla, že tě miluje a ty ses jak zachoval, sprostě a teď se divíš, že s tebou nemluví?“ „Já vím, bylo to sprosté. Dokážeš mi to alespoň odpustit? Vlastně tě taky miluji, ale tehdy jsem si myslel, že si ze mě střílíš, a ty ne. Je mi to líto, jo a s tou Karin, ona po mě vyjela, ne já po ní. Promiň. Jestli se nechceš se mnou bavit, pochopím to. Jen prosím tě nemlč a něco řekni.“ Podíval se na mě. Nevydržím to a rozpláču se. „Ty si vážně myslíš, že jen tento proslov to smázne, že prostě řeknu, omluva se přijímá, a tím to skončí, budeme dál přátelé, jakoby se nic nestalo. To ne, mě si tak levně nezískáš. Musíš se víc snažit. Je mi to líto, ale nemůžu ti odpustit. Promiň a sbohem, musím už jít.“ „Aleno, počkej a co mám teda dělat? Já tě nechci ztratit,“ chytne mě za ruku, ale já se z jeho sevření vymaním a odpovím mu: „Na to by jsi měl přijít sám, sbohem,“ a odejdu.
Následující dny se k Davidovi snažím chovat lhostejně, ale jde to těžko, když on mě v jednom kuse píše, zdraví a snaží se, abych mu odpustila. Dokonce i kamarádka mě říká, abych mu ještě dala šanci, ale já nevím. Počkám ještě týden, to mám totiž narozeniny. Už je to tady, den D, mé narozeniny. Je pátek, kamarádka má pro mě prý připravené překvapení, tak jsem zvědavá, co to bude. Už je večer, kamarádka Zuzka mě vyzvedla a vede mě k překvapení. Nejprve mi však zavázala oči, abych neviděla na cestu. Těsně předtím než mi rozvázala oči, řekla: „Happy birthday.“ Rozvázala oči a odešla, já jen zamrkala a uviděla obrovský transparent, na němž stálo: HAPPY BIRTHDAY, ALENA. I´M SORRY! a pod ním byl připraven piknik. Spousta růží, jídla a uprostřed toho seděl David a díval se na mě. Nevěděla jsem, co dělat. Jen jsem tam stála, dojatá, neschopná promluvit. Asi po deseti minutách tupého zírání jsem se zmohla pouze na 3 slova: Omluva se přijímá. David vstal, objal mě a pak mě posadil na deku. Já se jen uvolnila a bavila se s ním. Myslím, že Zuzka má pravdu, David je opravdu prima kluk. Tohle je fakt super oslava narozenin, ani ve snu by mě nenapadlo, že by tohle David udělal. Ale mohla jsem to tušit, vždyť každý pátek je Zuzka se svým Danem, ale to je teď jedno. Mám narozeniny a slavím je s nejbáječnějším klukem. David se na mě podívá a řekne mě: „Ali, asi by jsi měla něco vědět. Já, miluji tě a chtěl bych s tebou chodit. Nedokážu žít bez toho, aniž bych tě aspoň jednou denně neviděl. Jsi ta nejlepší holka, jakou jsem kdy potkal, proto se ptám: Chtěla bys se mnou chodit?“ Já se na něj podívám a políbím jej, pak mu pošeptám: „ano.“ David mě políbí. Líbáme se neskutečně dlouho. Nad námi visí obrovský transparent, všude kolem nás růže a jídlo. On je ten nejlepší kluk na světě.
Komentáře
Přehled komentářů
Bud je tohle hooodne dobry vymysl...
Anebo hooodne zamilovanny pribeh...
Pekne napsana hovadina.....
(Pítrs, 7. 11. 2013 23:47)