Mladá léta Jana Ámose
27. 12. 2008
Mladá léta Jana Ámose:
Autor: Leontina Mašínová
Obsah:
Příběh se odehrává na přelomu 16. a 17. století. Martinovi Komenskému a jeho ženě Aněnce se narodilo jž mnoho dětí, ale samá děvčata – Katuška, Markétka, Liduška a Zuzanka. Jednoho dne se však dočkali i kluka Janíka. Aněnka byla skoro pořád veselá a ani si neuvědomovala, jak čas letí. Ani se nenadála a její dcera se vdávala. Najednou ale přišla špatná doba. Martinovi, který byl mlynářem, došly zásoby obilí. Tehdy se rozhodl skončit s mlynařinou a později koupil dům v Uherském Brodě, do kterého záhy nastěhovala celá jeho rodina. V Brodě žil i bratr Martina Eliáš, ten už, ale dávno zemřel. Martin měl 3 sourozence – nejstaršího bratra Staňka, Eliáše a sestru Zuzanku. Oporou v nesnázích se Janíkovi i celé jeho rodině stala baběnka Trubcová. První velké dobrodružství zažil Jan na Štědrý den, kdy šel do Nivnice, aby pozval přátele na vánoční svátky do Brodu. Cestou zpět našel poraněné kotě. Pokoušel se ho vrátit jeho majitelům, ale nikde je nemohl nají, a tak si koťátko ponechal. Přešel ale do Brodu pozdě, hlavní brána byla již zavřená. Nakonec mu ji otevřeli. Jednoho dne se Janík dozvěděl, že mu Martin koupil pozemek v Nivnici. Když jel na výlet do Komně (kde se narodil) potkal Jan Juru, což byl Martinův přítel z dětství. Pak následovalo období smutku. Martin zemřel, Aněnku z toho postihla choroba a brzy zemřela i ona. O Jana se začali starat příbuzní. Nejdříve Martinova sestra Zuzana, která žila ve Strážnici. Jan ji měl rád, protože byla veselá a pravým opakem jeho strýce Staňka (ten zanedlouho také zemřel). Když vypukla válka a vojska napadaly Strážnici, Jan se Zuzanou utekli (Její muž bránil město). Nejdříve utíkají do Komně, pak do Strážnice, z vypálené Strážnice odchází se švagrem Jan do Brodu. Zde je, ale nešťastný. Brod je obléhán Uhry. Nakonec Jan uteče do Komně za Jurů. Útěk se však nevydaří a on se ocitá opět v Brodě. Nakonec je poslán do Nivnice. Jan začíná toužit po vzdělání. Nakonec se jednoho dne splní Janovi jeho velký sen, jde se vzdělávat do školy.
Citát:
„Nu tedy starče Komenský, teď už mi řekni upřímně – chtěl bys na studia?“
Do lící jinochových, prve napětím pobledlých, se vehnala krev.
„Chtěl bych, ale – vždyť na mne zapomněli.“
„A vidiš – nezapomněli.“
Počet stran/ rok vydání: 240/1982